G              Ami7 D          G            Ami7 D
1. Když Josef veselku chystal, byl už starý, skoro kmet,
      G           Ami7 D G   Ami7    D
   a dívka Marie čistá, galilejský květ.
2. Jednou se šli spolu projít, Josef nechtěl, ale šel,
   vždyť byli jen krátce svoji a vzduch plný včel.
3. Jednou se šli spolu projít, byl červen - třešní čas,
   a jak tam pod stromem stojí, zní Mariin hlas:
     G                   Ami7        G         Ami7
*: "Moh' bys, Josífku, prosím, pár třešní natrhat,
       G               Ami7     G       Ami7 D
   já dítě pod srdcem nosím, a co když má hlad?"
    D7
R: Tu du du ...
*: Tu Josef si začal rvát vlasy:"Ó, já jsem naletěl,
   kdopak moh' setřít asi tvojí nevinnosti pel?"
*: "Víš, já mám trpělivost svatou, ale, to ti povídám,
   ať ten, kdo je dítěti tátou, mu podá třešně sám!"
*: A zatímco Josef tu běsní, náhle dětský hlásek slyš:
   "Sehni se, milá třešni, k mojí mamince blíž!"
*: A hle, strom se k zemi sklání, Marie trhá s úsměvem
   a Josef nemá ani zdání, jak z té šlamastyky ven.
R:
4. "Můj Bože, já se tolik stydím, ale řekni, Pane náš,
   kdy chceš přijít mezi lidi, kdypak narodit se máš?"
*: "Já myslím tak šestého ledna, v době vánoc, v noční čas,
   až se zjeví hvězda neposedná, tehdy přijdu mezi vás."
*: Roky skáčou jako hříbě, ale když se snese sníh,
   lidé zpívají si příběh o těch třech a o třešních.
*: Ta da da ...