D                          G               D
*: Jen žhavý písek, žhavá poušť a žhavý vzduch tam byl,
                                   G           D
   pod žhavým sluncem chudý lid a řeka jménem Nil,
                             G    C   G    D
   ti lidé byli otroci, nad nimi karabáč stál,
                             Hmi   A     D
   nad karabáčem velekněz a nade všemi král.
              D                          G      A     D
1. Říkali mu Farao a byl tak vysoko, že nevrhal ani stín,
                                           G   A    D
   zato měl sýpky, sklepy, zlato a lesklá těla otrokyň.
2. Říkali mu Farao, a ten když rukou hnul, duněly bubny k obřadům,
   tančily kněžky, hlavy padaly - to aby nepad' jeho trůn.
              D                      A        D
R1: [: Svůj trůn měl Farao rád, měl rád, měl rád
                                          A   D
       a nechtěl ho nikomu dát, to na žádnej pád. :]
3. Říkali mu Farao a musel všechno mít, to víme z dávných knih,
   jeho vojska by nikdo nepřehlíd', kdyby šel týden kolem nich.
4. Říkali mu Farao a z knížat pozemských ten nejmocnější byl,
   až jeden člověk hlavu zdvih' a jeho vůli se postavil.
5. Říkali mu Mojžíš a měl tu výhodu, že se nebál o svou moc,
   svému lidu slíbil svobodu a k útěku zvolil noc.
R2: [: Měl Mojžíš svobodu rád, měl rád, měl rád
       a nechtěl se svobody vzdát, to na žádnej pád. :]
6. Říkali mu Mojžíš a jako lodivod vedl k moři národ svůj,
   za ním se vojsko dalo na pochod a Farao volal "stůj!"
7. Co udělal Mojžíš? Holí udeřil, vlny se zvedly v mocný val,
   na jednom břehu Mojžíš byl, na druhém zuřil král.
R1:
*: Jen žhavý písek, žhavá poušť a žhavý vzduch tam byl,
   pod žhavým sluncem chudý lid a řeka jménem Nil,
   ten příběh dávno odvál čas, jen krále neodvál,
   kus Mojžíše je v každém z nás, tak jak to bude dál?