V tom roce pitomém, kdy přišlo příměří,
   seděli pod stromem opilí žoldnéři,
   opilí žoldnéři, prý tuze nábožní,
   smažili k večeři karase na rožni.
   A co teď, žoldnéři, co vlastně umíte,
   zabít a udeřit, obírat zabité,
   ládovat kanóny a kecat o právu,
   rozdupat zákony, vykonat popravu,
   pít krev jak upíři, lámat a drtit,
   nabít a namířit ve jménu smrti,
   kurvit se s kurvama a chlastat kvas,
   těmahle rukama polámat vaz.
   Je konec pranice, špatně jdou obchody,
   namísto žranice udice do vody,
   sedíte pod stromem, myslíte na grešli
   v tom roce pitomém, kdy války odešly.
   A co teď, žoldnéři, co bude s vámi,
   bušíte do dveří, jste ovečkami,
   bušíte na branky, že někdo přijde
   nenechat beránky zahynout v bídě,
   beránku-žoldnéři, z ruky krev kape ti,
   nikdo ti nevěří, jsi navždy prokletý.
   Je konec pranice, ale, ať ztratím,
   chcete-li zabít se navzájem, platím!