D
1. Už se nemrač, holka, nad tím, že ti každej pátek odjíždím,
          G                            D
   vždyť já jsem ti to všechno předem řek',
   nechceš vzít si hadry na sebe a šlapat někam za nebe,
       G                          D
   já musím, a ty neměj teď tu vztek.
          Emi              A    D
R: Ve skalách už můj vlak zahoukal,
           Emi        A         D
   no tak pusu, ahoj, a jde se dál,
                                       D7
   všechno hejbe se tu kolem, roste, kvete horem-dolem,
          G                     D
   jenom lidi nějak zapomínaj' být,
                               D7
   každý ráno život kolem zase o kus, zas je dál,
          G                    D
   jenom lidi nějak zapomněli žít.
2. Víš, mě nebaví už žít tak, jak žijou ostatní,
   hezky spořádaně, kdo co dal, si vzít,
   víš, mě nebaví už poslouchat ty věčný řeči o ničem,
   co by bývalo mohlo nebo může být.
R:
3. Víš, když umíš v trávě spát a celej den si jak dítě hrát,
   to pak trochu jinak chápeš svět,
   vůbec nechybí ti nic z toho, co ostatní honěj',
   jejich přebohatej a tak chudej svět.
R: