G               Hmi                Emi
1.   Stál tam na stráni dům, v něm židle a stůl
                  G                 Ami
     pár kůží a krb, co dřevo z něj voní.
        D
     S jarem, když máj rozdá barvy svý
                                       G
     tu sosna krásná nad chajdou se skloní.
                              Hmi
     a říčka, když stříbrným hávem
                   Emi
     se přikryje s ránem
                    G             E
     svý ahoj jí dáš a pak je tu den.
       C              Emi       C           Emi
     Zazní údolím kytara tvá, ta píseň ráno uvítá
         D           G
     svět s ním, svět s ním.

2.   Touláš se po lese, touláš a jenom tak bloumáš
     a koruny stromů tě uvítaj rosou
     víš, že času je dost, to znáš
     a možná potkáš někde dívku bosou.
     Po slůvkách, který se říkaj
     po dnech plných stisků
     vás uvítá chajda a pak je tu den
     Zazní údolím kytara tvá, ...

3.   Však táhlé volání náhlé ti přeruší snění
     a oznámí všem - je poslední den.
     Voda zaplaví údolí
     sosnu, chajdu, pohled zabolí.
     Ta hráz je potřebná všem, však zabíjí den
     co nosil tě v náruči romantické.
     Zazní údolím bolest tvá, ta bolest ráno uvítá
     svět s ním, svět s ním.